Nacházíte se: Hlavní stránka » Základní informace

Beroun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Beroun
Výhled na město od severozápadu z masivu kopce Děd.
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0212 531057
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ021)
okres (NUTS 4):	Beroun (CZ0212)
obec s rozšířenou působností:	Beroun
pověřená obec:	Beroun
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	31,31 km²
počet obyvatel:	18 352 (31. 12. 2007)
zeměpisná šířka:	49° 57′ 51″ s. š.
zeměpisná délka:	14° 04′ 26″ v. d.
nadmořská výška:	235 m
PSČ:	266 01
zákl. sídelní jednotky:	27
části obce:	7
katastrální území:	4
adresa městského úřadu:	Městský úřad Beroun Husovo nám. 68 266 43 Beroun
starosta / starostka:	Jiří Besser
Oficiální web: http://www.mesto-beroun.cz E-mail: posta@muberoun.cz

Zdroje k infoboxu a částem obce

Beroun (latinsky Verona, německy Beraun) je okresní město ve Středočeském kraji. Město leží na soutoku Berounky a Litavky, asi 30 km jihozápadně od Prahy.

Přehled

Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.

Radnice v Berouně.

Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.

Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festival Tallichův Beroun.

Historie

Pražská brána

Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána v Berouně.

První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív. Název Beroun je odvozen z latinského pojmenování Verona podle severoitalského města tohoto jména.

Město, založené pravděpodobně v době vrcholně středověké vlny zakládání měst v Česku, bylo však brzy bezmála opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II.. Město bylo tehdy silně opevněno (hradby vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěma branami. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. byla zde i vojenská přítomnost.

V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbou vápence a rozvinuly se postupně i další druhy průmyslu (textilní, železárenský). Díky železniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati do Rudné, či do Rakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.

Za komunistické vlády došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelových sídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 se Beroun stal okresním městem, jedním z několika ve Středočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudování dálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršení životního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna.

V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna městská část Králův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vznikla pěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně.

Památky

Významné jsou zbytky berounského hradebního opevnění: Dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb.

Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově ulici v Berouně.

Domimantou půvabného náměstí je gotický farní kostel sv. Jakuba st.

Plzeňská brána

Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální - původně hřbitovní - kostel Zvěstování Páně.

Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.

Příroda

Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).

Pohled na Beroun, Berounku a hlavní trať z tetínské skály.

Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová tři medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.). Dále se nachází například vrch Děd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.

Městem protékají dva vodní toky, řeka Berounka a říčka Litavka. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Berouně.

Jak již bylo uvedeno výše, Beroun vždy ležel na významném dopravním tahu z Prahy přes Plzeň do Bavorska. Nejdůležitějším silničním tahem je bezesporu dálnice D5 Praha-Plzeň-Rozvadov, která sice v roce 1985 odvedla z centra města tranzitní dopravu, ale také zároveň velmi necitlivě zpřetrhala vazby skoro v centru města a vytvořila jenom svou existencí plno odpudivých zákoutí. Silnice II.třídy jsou ve městě zastoupeny silnicemi č.116 Lány - Beroun - Řevnice - Mníšek pod Brdy - Nový Knín a č. 118 Doksany - Slaný - Kladno - Beroun - Zdice - Příbram - Petrovice (okres Příbram).

Nádraží v Berouně (z roku 1972)

V Berouně se nachází rychlíková železniční stanice na hlavní železniční trati č. 170 - Praha - Beroun - Plzeň - Cheb. Na ní navazují 2 lokálky: č. 173 (Praha - Rudná - Beroun) a č.174 (Beroun - Rakovník). Berounské nádraží je oproti tratím poměrně nové. Dnešní „moderní“ nádražní budova byla dokončena v roce 1972.

Městská hromadná doprava je zajišťována autobusy, které provozuje společnost PROBO TRANS BEROUN. Některé linky zajíždějí i do sousedního města Králův Dvůr.

Jiné informace a zajímavosti

Symboly města

Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď s cimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s taseným mečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě doleva kráčející.